Tajemství Metelkové: trénink o půl šesté

H r a d e c K r á l o v é - Jen málokterá žena by o půl šesté ráno vkročila do lesa. Pro Táňu Metelkovou je to ale dobrovolná každodenní rutina, na kterou se kupodivu i těší. "Kdy jindy bych měla trénovat, když mám dvě malé děti, o které se musím postarat," pronesla hradecká běžkyně, která jistě vyděsila nejednoho houbaře. S nadsázkou se dá říct, že běhání je celý její život.
Jak jinak by mohla jen za poslední jeden měsíc absolvovat osm závodů? A co víc, Metelková v drtivé většině zvítězila. Vyhrála sedm z nich a poražena byla jen na mistrovství republiky v krosu, kde doběhla šest vteřin za českou reprezentantkou v duatlonu, triatlonu a krosu Vendulou Frintovou. Jak to stíhá? "Asi to mám v genech. Jsem taková hyperaktivní a svůj život si bez běhání nedovedu představit," pokrčila rameny třiatřicetiletá vytrvalkyně. Kombinovat běhy na dráze se silničními a do toho všeho vrchařské podniky. Pro Metelkovou žádný problém.
"Byla bych celá nesvá, kdybych každý víkend netrávila na závodech," vysvětluje extrémní vytížení žena, která již dva měsíce po porodu dcery excelovala na východočeských silnicích. "Všechny běhy byly super. I ten na Králický Sněžník, kde jsem málem zkolabovala," vzpomíná na nejtěžší závod. Je docela dobře možné, že za takových 15 roků bude mít Česká republika o dva vynikající reprezentační vytrvalce navíc... sourozence Metelkovi. Vždyť mají ten nejlepší příklad - svou matku. "Všude jezdí se mnou, protože dceru ještě kojím. A syn je už teď přísným trenérem. To je pořád: Mámo, ještě ses nevyklusala," napodobuje čtyřletého potomka. Přestože je v permanentním poklusu, říká, že natrénováno ještě zdaleka nemá.
Nepřesvědčí ji ani jednoznačné vítězství v seriálu Velké ceny východních Čech. Celkově druhou Kozákovou pokořila o nevídaných 90 bodů. "Ještě mě čeká pořádná dřina, abych byla spokojená s formou. Právě proto každý den o půl šesté ráno mířím trénovat do lesa," usmála se. Již teď se jí hlásí pořadatelé známých evropských silničních běhů, kteří touží po tom, aby právě jejich závod poctila svou účastí. Ani to s ní nehne: "Já závodím jen pro radost, odměnou je pro mě každý povedený závod." Co ji ale láká, je zkusit maraton. "Když bude forma," opraví se rychle. "A také jestli bude souhlasit rodina," dodala.

Publikováno na iDNES.CZ dne 8.12.2005